Když jednou začalo pršet....
Začalo pršet. Julia seděla v malé místnůstce uvnitř chaty,četla si knihu a čekala na svého přítele Franka.Vyjela si s ním za vidinou krásně stráveného víkendu na její malou chatku. Ta byla postavená daleko od civilizace na odlehlém místě kousek od lesa.Je to tiché místo a ona sem jezdila vždy,když si chtěla oddechnout od každodenních starostí.Je tu ticho,čisto a vždy zde načerpá klid do duše.
Protože na chatě nebyla elektřina,musel jít Frank do lesa pro dříví,aby přes noc oba dva neumrzli.Vyšel asi před hodinou,a tak začínala mít Julia trochu strach.Co tam tak dlouho dělá?Jak daleko až šel?Nestalo se mu něco?Tyhle paranoidní myšlenky se jí honily hlavou a ukončil je až mohutný úder hromu.Leknutím sebou škubla.Koukla se z okna a pozorovala jak déšť pořád nabírá na síle.Po chvíli znovu usedla na svojí židli,vzala knihu a snažila se uklidnit četbou.Díky zamračenému nebi se ale v chatce docela setmělo a tak si musela rozsvítit svíčku. Ale stejně při čtení pořád myslela na Franka.Vyšla na zápraží:
,,Franku!"zavolala.Na odpověď nečekala,sotva slyšela přes hukot deště samu sebe.Znovu ohromě zahřmělo.rychle zalezla zpátky do chaty.Bouřky neměla ráda.když byla malá,přímo před očima uhodil blesk do její sestry a na místě ji zabil.Od té doby nechodila při bouřkách ven.Co když se něco takového stalo Frankovi?Její představy se rychle ubíraly čím dál tím víc hrozivějším scenériím.
Na stole ležel mobil.Hned ho vzala a vytáčela Frankovo číslo.Jeho telefon však ležel vedle ní a tak se znovu vyděsila,když začal vyzvánět.Začala být zoufalá.V chatě už byla skoro tma a tak rozsvítila petrolejku.V tom z ničeho nic něco bouchlo na střeše.Nadskočila ze židle. Každé šustnutí ji děsilo.Bouřku tu nikdy nezažila.Seděla vyděšená na židli a rozhlížela se po místnosti.najednou něco prolétlo za oknem.Nejdřív si myslela,že se jí to zdálo,ale ono to kolem okna proběhlo znovu.Srdce ji tlouklo až někde v krku.Bála se dýchat,bála se pohnout. Znovu něco zavadilo o střechu.Přála si ať je to jen sen a ať se probudí.Štípla se do ruky,ale kýžený výsledek se nedostavil.Začala vzlykat.Byla zoufalá,toužila být doma v městském stresu.Tady jí nikdo nepomůže.Frank je někde pryč, někdo se pohybuje kolem chaty a hází něco na střechu.
Déšť pomalu přestával.Slíbila si,že jakmile přestane,vyběhne ven a poběží dokud nenarazí na nějakou chatku a tam požádá o pomoc.Kdyby se tak nebála bouřky.
Někdo zaklepal na dveře.Zkoprněla,bála se pohnout.Má dělat že vevnitř nikdo není?Ale vždyť svítí!
,,Haló!Je někdo uvnitř?"zvolal nějaký ženský hlas zvenku.Vstala a otočila se směrem ke dveřím.Popošla šouravým krokem pomalu ke dveřím.Znovu se ozvalo zaklepání.přišla ke dveřím a sáhla na kliku.Trochu si i přála ať je to nějaký vrah.Zabije ji a ukončí tím to její trápení.Odhodlala se a otevřela.
Ve dveřích stála starší paní:,,Nezlobte se že ruším,ale zmokla jsem a tak jsem vás chtěla požádat jestli bych se u vás nemohla usušit."Julia si oddechla.Společnost jí přišla vhod.
,,Jen pojďte dál,"ukázala rukou směrem dovnitř.Jen co si stařenka sedla začala se vyptávat,co že je tady taková mladá slečna sama v chatě.Julia začala hned vyprávět co se stalo a stařenka ji pozorně poslouchala.Julia měla radost,že už není sama.Přestala se bát.
,,Když jsem šla kolem lesa,uslyšela jsem jakoby vyjeknutí"řekla stařenka a Julie se zarazila. ,,Promiňte musím jít,"zablekotala a vyběhla ven.Už nepršelo.Chtěla najít Franka.
Vběhla na lesní cestu a za volání Franku,Franku! Pobíhala jako šílená kolem.Nikdo se neozýval.Nikdo nikde nebyl. ,,Franku!"volala.Hlas se jí třásl a přeskakoval,jako kdyby byla znovu v pubertě.Běžela dál,ale přes slzy už skoro neviděla.Zakopla o kmen stromu a spadla na zem.Chvíli je tak ležela a nevěděla co se děje.Pokusila se vstát,opřela se o ruce,ale ty se jí podlomily.Jednou rukou jí projela šílená bolest.Asi si ji zlomila.Už jí bylo všechno jedno,ať si klidně umře,hlavně ať už to trápení skončí.
,,Áaaaghr"uslyšela z lesa nalevo od ní.
,,Franku?"
,,Ááááá" Znělo to jako Frank.Jako šíleně trpící Frank.Nikdy ho takhle křičet neslyšela.Vlastně nikdy neslyšela nikoho takhle zoufale řvát.
,,Franku!"
Rozběhla se směrem k tomu jekotu.Cestou párkrát zakopla o kmeny, popíchala se o větve,ale běžela dál.Vzpomněla si,na tu ženu,co ji nechala v chalupě samotnou.Vždyť o ní nic nevěděla.A vůbec,kde se tam tak z čistajasna vzala? Nic jí nedocházelo,ničemu nerozuměla.Jen bezhlavě běžela lesem,aniž by věděla kam.Nemohla popadnout dech.Musela se na chvíli zastavit.Čekala,jestli znovu něco uslyší.Nic se neozývalo,ale zato ucítila silný zápach.Trochu se jí nadzvedl žaludek,a tak pokračovala v cestě.
Po chvíli doběhla k místu,kde nebylo moc stromů.Na zemi uviděla ležící postavu.Chvíli zůstala stát na místě a pak se přiblížila.To neměla dělat. Na zemi ležel Frank.Z toho pohledu málem omdlela.Frank měl vypíchnuté oči a vyrvaný jazyk.Břicho měl rozpárané a jeho vnitřnosti byly rozházené všude kolem. Z toho šoku se ji na chvíli zatmělo před očima.Zapomněla dýchat. Všimla si ještě,že má Frank propíchlé dlaně,jako by byl ukřižován.Všude kolem bylo plno krve.Kousek od sebe uslyšela zašustnutí.Bylo slabé a tak ho moc nevnímala.přece jen byla v šoku.Ale pak uslyšela krok.Otočila se a v tom ucítila na zátylku chlad.V zápětí jí něco praštilo přes hlavu.Upadla do bezvědomí.
Probudila se přivázaná ke stromu.Nikde nikdo nebyl.Frank zmizel. Roz- hlížela se jak je to šlo.Slyšela jak někdo přichází.Ozývalo se to těsně za stromem,kde byla přivázaná.Nemohla se ani pohnout.Zvuky se utišily.Strachy nedýchala.Bála se co přijde.Z leva se k její hlavě přisunula ruka,ve které se blýštila od pohledu ostrá čepel nože.Zakřičela bolestí když jí čepel projela tváří. Slzy se jí z očí valily proudem,celá se třásla.Tohle je její konec.Tak ať už to neprodlužuje.Nemohla mluvit.Znovu uviděla čepel.Přibližovala se k jejím očím. Ucítila ukrutnou bolest,při níž na pár vteřin omdlela.Už nikdy nic neviděla.
Duch zemřelé dámy
Jeden muž, co žije v opuštěném domě ...každý večer slyší brečení a mumlání u okna na židli, ale pořád tam nic a nic nevidí, ale když se o to ovšem začalo zajímat i pár dalších lidišek...Tak se přišlo na to, co se v tom domě děje! Jednou ještě za války....bydlela v tomhle domě stará paní které muž odešel do války...ale nevrátil se...Ovšem s tímhle faktem se asi dotyčná dáma nemohla smířit a večer co večer seděla u okna a čekala na svého manžela...ale to ještě není vše...tuhle dámu se podařilo natočit na kameru...však mrkněte na video A ABY VÁM TO NETRVALO MOC DLOUHO TAK SE SOUSTŘEĎTE NA MÍSTO KOLEM STOLU A POŘÁDNĚ SI ZESLITE ZVUK AT SYLŠÍTE TO MUMLÁNÍ A ASI PO 25 SEKUNDÁCH JI UVIDÍME TU CO TAM ČEKÁ...je to možná neuvěřitelné je to jako optický klam ale je to vážně pravda!
TROJITÁ SEBEVRAŽDA
Jeden muž přišel o všechno, pro co žil, a rozhodl se, že si vezme život. Aby si byl jist, že se mu to podaří, rozhodl se pro trojitou sebevraždu. Spolykal celou plechovku silných prášků na spaní, vzal si provaz a pistoli a jel na most, který vedl přes řeku. Tam si dal smyčku kolem krku a druhý konec provazu pevně přivázal k zábradlí. Skočil z mostu a při výskoku se chtěl střelit do hlavy. Netrefil se a přestřelil provaz. Když skočil do vody, ocitl se přesně v tom místě, kde do řeky ústila městská kanalizace. Při skoku si lokl vody a ta byla tak hnusná, že všechny prášky na spaní vyzvracel.
A právě v tu chvíli ho míjela výletní loď s turisty. Zachránili ho. Jeho čas prostě ještě nepřišel
I LIDÉ DOVEDOU OLIZOVAT RUCE
Jedna dívka měla spát sama doma. Nebála se, protože u sebe měla svého psíka. Ten vždycky spával pod její postelí, a když děvče dostalo strach, vystrčilo ruku z postele a pes ji začal olizovat. To dívku vždycky uklidnilo.
Večer si vlezla do postele a poslouchala rádio. Náhle přerušili program a hlasatel oznámil, že z nedaleké věznice uprchl nepříčetný vrah, který požírá lidské maso. Bylo nutné zhasnout všechna světla, neboť nebezpečného šílence přitahovalo maso, krev a světlo.
Dívka zhasla lampu a vystrčila ruku z postele. Cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula.
Po chvíli se vzbudila, protože měla dojem, že slyší, jak jde někdo po schodech. Vystrčila ruku z postele, cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a znovu usnula.
Za chvíli se vzbudila podruhé. Zdálo se jí, že z koupelny slyší mlaskavé kapání. Ale zase jenom vystrčila ruku z postele, cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula. Spala klidně až do rána.
Když druhého dne ráno vešla do koupelny, uviděla svého psa zavěšeného nad vanou na sušáku na prádlo. Byl podřezaný a všechna krev z něho vytekla do vany. Na zrcadle bylo krví napsáno : " I lidé dovedou olizovat ruce "
POSTAVA S NOŽEM
Jednou jsem zůstala sama po škole sama a potom jsem dlouho uklízela třídu. V té době už ve škole nikdo nebyl, a protože byla zima a brzo se stmívalo , tak už byla všude tma a já jsem uslyšela kroky! Běžela jsem se schovat do šatny a hrozně jsem se bála. Potom jsem uviděla postavu v černým, ak držela v ruce nůž a pak jsem zahlédla krvavé stopy. Tak jsem sebrala všechnu odvahu a šla po nich. Uviděla jsem v rohu mrtvého zajíce! Udělala jsem mupěkný hrobeček, krev jsem umyla a nikomu jsem o to neřekla. Od té doby pokaždé, když jdu do školy, tak se bojím, že se mi to stane znova a že tentokrát to ta postava udělá mě!
ZÁHADNÁ POSTAVA
Jednou o prázdinách jsem šel od své holky. Bylo už pozdě večer byla tma a já od ní chodím kolem lesa a pole. Šel jsem v klidu, ale najednou jsem slyšel divné zvuky a jakoby někdo mluvil. Řekl jsem si, že se mi to určitě jen zdá, ale v tom jsemzaslechl praskání větví, jakoby někdo šel lesem. Utekl jsem na druhou stranu cesty a zavolal jsem, jestli tam někdo je. Nikdo se neozval, ale před les vyšla černá postava bez hlavy! Stašně jsem se vyděsil a pelášil domů. Druhý den jsem to vyprávěl rodičům a taťka mi řekl, že v lese stávala hájovna a v ní bydlel hajný, kterého před 3 lety zastřelili nechtíc při honu na lišku. Záhadné, že? To se ale opravdu stalo.
KROKY NA PŮDĚ
Jedno klidné ráno jsem byla sama doma. Zapnula jsem si televizi a šla do koupelny. Najednou jsem usylšela podivné kroky na půdě, ale jelikož máme dvojdomek, tak jsem si myslela, že je to babička a nelámala jsem si s tím halvu. Kroky se často opakovaly a tak jsem se šla podívat nahoru, ale nikdo tam nebyl. Když jsem byla opět dole, tak jsem zeslechla pomalé kroky na schodech vedoucích dolů. Šla jsem se podívat, ale nikdo tam opět nebyl. Měla jsem trakový strach, že jsem za sebou zabouchla dvěře , a zůstala o ně opřená a čekala jsem, než ty kroky úplně zmizely. Od té doby mám divný pocit když jsem sama doma!