Povídačky? Výmysly? Skutečnost? Takhle se ptá každý, kdo nepřišel do kontaktu s něčím, co se nedá normálním rozumem vysvětlit. Co když se vám to jednou stane, jak se s tím vyrovnáte? Vysvětluje se, že duchové jsou duše zemřelých, které bloudí a zdržují se na určitých místech. Většinou nezemřeli přirozenou smrtí, nebo je tíží nějaký strašný hřích a brána nebes se jim uzavřela. Jsou strašidelní a děsí lidi svým zjevováním. Pak jsou duše, které šly do nebe,- dobří duchové. Ti k nám přicházejí ve snu, nebo v podvědomí cítíme jejich přítomnost. Někdy nás varují, jindy se projeví jako t.zv. anděl strážný. To jsem o nich vyčetla.
Přestěhovali jsme se a já se vydala po nějakém čase do lesa na houby. Miluju les a ráda sbírám houby, ale nejím je, spíš rozdávám. Po chvíli chození mě najednou přepadl tísnivý pocit, který jsem si nedokázala vysvětlit.
Sešla jsem na lesní cestu, která byla kousek pode mnou a stála jsem na rozcestí do tří stran. Pocit úzkosti byl tak silný, že jsem se obrátila a šla hned pryč z lesa. Nikomu jsem to neřekla, ale když jsem se během léta potřetí dostala do těch samých míst a úzkost se vracela, svěřila jsem se jedné starší paní, která tu bydlela odmalička. Všechno jsem jí řekla a popsala místo. Poslouchala a pak mi řekla. " Tyhle pocity nemáš sama, tomu místu se vyhýbá hodně lidí. Stalo se to v roce 1912. Ve vesnici za kopcem bydlel mladej sedlák se svojí hezkou ženou. Po smrti svého otce zdědil statek a polnosti, ale propadl kartám. Jezdil pravidelně do města po nocích hrát a prohrával. Když už neměl peníze, sázel se o pole a louky. Jeho žena prosila, ale neposlechl. To pozdní odpoledne osedlal koně a chystal se zase do města. Žena plakala a když neposlechl, proklela ho. Sedlák odejel, - pospíchal protože ho ženiny výčitky zdržely a na tom rozcestí tak prudce strhl koně, že z něj spadl tak nešťastně na veliký kámen který tam pořád je, že se na místě zabil." Nechápu, jak jsem mohla vědět, že se na tom místě stalo neštěstí a ještě k tomu ten dotyčný byl prokletý. Vysvětluju si to takhle : NĚCO tam muselo být.
Přítomnost duchů v reálném světě si vysvětluju takto. Když člověk zemře, jeho duše se s energií kterou vlastní, přenese do jiné dimenze. A. Einstein sám dělal pokusy v cestování časem a tam se již dostával do čtvrtého rozměru, takže není pochyb že existuje. Pokusy se nezdařily a lidé se vrátili těžce poškození, ale duše tam patří. Duch je ta duše, která se nedokáže zcela od svého života na zemi odpoutat, něco ji přitahuje zpátky. Třeba zlé činy které tu spáchal, nebo naopak velká nespravedlnost se kterou se chce nějakým způsobem vyrovnat. Také veliká láska k těm které za života velice milovali je nutí se vracet, aby nás chránili když nám hrozí nebezpečí. Neměli bychom se jich bát, nikomu neublížili, snad možná jen vystrašili.Jen není radno je zbytečně vyvolávat, na to už leckdo doplatil.
11 křižovatka : Máme pokládat duchy, zjevení nebo zvláštní znamení z neznáma za hloupost a vysmívat se jim? --NE -- každá taková mimořádná událost nám chce připomenout, že někde je ta " druhá strana " a jednou tam budem i my!!